English version

Ferdinand Peroutka
"Demokracie ze všeho nejvíce zakládá se na dobře fungujícím veřejném mínění, na onom neodolatelném proudu uvnitř národa, který k něčemu říká ano a k něčemu ne
a který některé věci nazývá počestnými a některé hanebnými."

Ferdinand Peroutka





Život Ferdinanda Peroutky


Ferdinand Peroutka se narodil 6. února 1895 v Praze a již jako student klasického gymnázia na Královských Vinohradech upozornil na svůj talent příspěvky do různých časopisů, zejména do Herbenova Času. Po první světové válce působil krátkou dobu jako šéfredaktor deníku Tribuna, kde svými úvodníky na téma Jací jsme, v nichž polemizoval s Masarykovým heslem "Tábor je náš program", vyvolal veřejný údiv a prezidentovu sympatii. V roce 1924 přechází Ferdinand Peroutka jako hlavní úvodníkář do deníku Lidové noviny a současně z popudu T. G. Masaryka zakládá týdeník Přítomnost. V Lidových novinách spolu s Jaroslavem Stránským, Karlem Čapkem a dalšími vytvářel Peroutka hlavně mezi českou inteligencí veřejné mínění, podporující Masarykovy vůdčí zásady pro řízení mladé republiky. Ale byl to hlavně týdeník Přítomnost, který se Peroutkovými vlastními úvahami a výběrem spolupracovníků stal vedoucím českým politickým časopisem, jehož úroveň nebyla dosud překonána.

Budování státu vydávané od roku 1933 představuje monumentální dílo,
v němž autor mistrovským stylem a zcela objektivním pohledem zachytil první kroky československého státu, jeho demokratické ústrojí a portréty některých vynikajících postav těchto dějů.

Po celé období druhé světové války byl Peroutka vězněm nacistických táborů v Dachau a Buchenwaldu. Po návratu domů ujímá se šéfredaktorství Lidovek s (komunisty vynuceným) jménem Svobodné noviny a obnovené Přítomnosti s vynuceným jménem Dnešek. Po komunistickém puči v roce 1948 odešel Peroutka do emigrace, stál při kladení základů rozhlasu Svobodná Evropa, kde jeho pravidelné projevy k domovu dosáhly počtu jednoho tisíce rukopisů.

"Demokratickým manifestem" vyvrcholilo esejistické dílo Ferdinanda Peroutky. Pojítko mezi "Manifestem" a autorem je tentokráte mnohem internější a ústrojnější, než v předchozí Peroutkově tvorbě: jde tu o život demokracie. Slušelo se, aby autorem "Demokratického manifestu" nebyl nikdo jiný než člověk, který s demokracií žil, když ona žila, který s ní byl uvězněn, když byla uvězněna, a který s ní odešel, když byla vypuzena. Zásady demokracie jsou promítnuty na hrubé plátno totalitní skutečnosti dneška. Demokracie tu není kladena jako otázka, jak přežít - spíše jak růst, jak dospívat, jak myslet. Právem bylo řečeno, že "Demokratický manifest" může zahajovat novou, inteligentní, realistickou literaturu demokracie.