Semináře a konference


Téměř před dvaceti lety Harold Evans, muž, který vyšplhal do novinářských výšek jako editor Sunday Times a následně spadl dolů jako redaktor v The Times, psal o potřebě (z jeho pohledu) politické nezávislosti Times.

Řekl: "Nezávislost redakce The Times na politických stranách byla imperativem z několika důvodů. Tištěné deníky jsou stranickými názory zaneseny ve Velké Británii v daleko větší míře než je tomu v jiných demokratických evropských zemích a především více než je tomu ve Spojených státech. "

Harold Evans psal o svých konfliktech s Rupertem Murdochem. Pan Murdoch, Australan - nyní již Američan - , koupil The Times a Sunday Times v roce 1981 poté, co poskytl parlamentu záruky o nevměšování se a naprosté svobodě tisku pro novináře. Parlament i Herold Evans mu uvěřili. Jen o málo více než po roce, pan Evans, jeden z nejlepších novinářů 20. století opustil redakci. Rupert Murdoch je tam stále, stejně jako znehodnocující "stranické názory". Vlastní něco kolem 38% národního denního a nedělního tisku v Británii a  značný podíl BskyB, který přetransformoval televizní zvyklosti, britské sporty a jejich zisky.

Když jsem poslouchal názory mých předřečníků a publika o vzrůstajícím vlastnictví médií v České republice a jinde ve střední a východní Evropě, znělo to mým uším velmi povědomě. My v Británii to také neshledáváme příjemným, ale přesto se během minulého století dostaly mnohá "naše" média do cizích rukou.

Téměř padesát procent britských novin je vlastněno cizinci, včetně nejprodávanějších The Times a The Daily Telegraph, které jsou doma i v zahraničí považovány za něco tak britského jako třeba kriket nebo "fish and chips". The Independent, který začal s také velmi ideálně, je nyní vlastněn Irem, doktorem Tonym O Reilly. Ultra patriotická skupina Associated Newspapers, která zahrnuje The Daily Mail, Mail on Sunday a The Standard, londýnský večerník, je sice stále vlastněna rodinou Rothemere, ale ta má z obchodních důvodů sídlo v Paříži. V jejich vlastnictví je třináct procent britskýchs novin.

Netroufám si komentovat situaci u Vás či jinde ve střední a východní Evropě. I když jsem podrobně sledoval situaci v České televizi prostřednictvím zpráv v Guardianu a dalších britských denících, chápu, že můj pohled nemůže být nikdy tak silně osobní jako ten váš. Z pohledu člověka, který žije v zemi, kde více než devadesát procent tištěných médií vlastní zahraniční majitel, může se Británie s "pouhými" padesáti procenty zahraničního vlastnictví zdát jakýmsi pluralitním nebem.

V této části Evropy, kde mnoho vašich institucí je ještě příliš mladých, máte příležitost zavést tvrdá regulační opatření. Může to znít jako zvláštní rada od někoho, kdo přichází ze země, kde pan Murdoch vlastní třicet osm procent všech médií. Proto to zopakuji - přísná regulační opatření -.

V britském řízení stojí za to dívat se, jak pan Murdoch v roce 1990 ihned po BskyB televize spolkla britský servis BSB, které bylo donuceno přesunout se k technologii Rolls Royce. Na řadu přišel Broadcasting Act v roce 1990. Tam bylo přísných 20 % omezení na účasti mezi tiskovými a elektronickými médii. Zdálo se to být jako velmi vodotěsná konstrukce, ale byla tam "zadní vrátka", která vpustila pana Murdocha dovnitř. Přísné procentní omezení nebyly aplikovány na tak zvané "nedomácí" satelity. Sídlo pana Murdocha bylo situováno v Luxemburku, a používalo satelit z firmy Astra Communications . Jeho dominance byla potvrzena. Deset let na to, by se měl uskutečnit nový "Broadcasting Act", ale konzultační papír, známý jako zelený papír, předtím, než je účet zveřejněn, stále raději usiluje o vlastnictví médií. široká nabídka možností očekává , že nahradí dosud existující předpisy. Velmi oblíbenou cestou vpřed je tzv. "podíl hlasu", ale my prakticky nevíme doslovně, co to znamená. Když noviny jsou koupeny the Trade a Industries Secretary mají příležitost referovat jejich prodej Monopolům a  Mergers Commission, proces, usilující o zabránění uložení tisku do špatných rukou. Nabídka pana Murdocha nebyla zmiňována, protože to politici nechtěli.Nabídka pana Richarda Desmonda na Daily Express také nebyla zmiňována a nyní noviny Canadian Beaverbrook spadly do rukou pornografisty.

Je nutné stále držet nátlak na našich politicích, aby dodržovali své mediální sliby, když jejich pokračující přítomnost v kancelářích záleží na tom, jestli se k nim naše vzkazy vůbec dostanou. Před posledními volbami Tony Blair odletěl do Austrálie za obchodním náměstkem pana Murdocha s úspěšnou nabídkou, aby vyhrál alespoň stálou nestrannost od News International, pokud ne jejich přímou podporu.V tomto případě ji obdržel i od magazínu the Sun, i Mail zaručil svou nestrannost, což nebývá v dnešní době zvykem.

Ale pan Murdoch nehledal jen vliv kruhů kolem Tonyho Blaira, když se stáhl do ústraní. Pochopil náladu v celé zemi po 18 letech síly jen jedné strany. Stejně jako vaši politici ji pochopili a uvědomili si, že není třeba "šťourat dál ve vosím hnízdě" a sesadili Jiřího Hodače a protestujícím skupinám byla dána práce v novém televizním centru.

A poslední citace od Herolda Evanse po té, co přišel o práci jakožto redaktor the Times.

"Tisk je křehká nádoba pro naděje, které by měl nést.To nejlepší, co může udělat je nebýt nikdy příliš dobrý, aby dokázal iluminovat co pan Walter Lippman nazval jako " neviditelné prostředí", je to celek vlivů a agentur, které nemůžeme pro sebe monitorovat, ale ovlivňují život každého z nás, volný, kultivační, rozmanitý, vynalézavý a čestný tisk se může pouze snažit, a pokud takový nějaký jednou opravdu budeme mít, bude velmi zajímavé zjistit, čeho dosáhne."

Konev národního tisku? Nemusí to tak být, pokud to lidé budou umět vyřešit a politici se spoji. 100 000 lidí jedním hlasem na Václavském náměstí neuvěřitelně posílilo rozhodnutí politiků. Jen kdybychom jen my mohli naplnit Trafalgarské náměstí v Londýně 100 000 lidmi, kteří vědí, jak má vypadat tvar našeho vlastního tisku. Pokud cena míru je věčná bdělost, tak již není méně pravdy a různorodosti v tisku.

Chris Elliot
Praha, 28. února 2001