Pro konkurenci hovoří legitimní zájem nedělat rádio, či televizi "do zdi".  Jaký smysl by mělo vysílání, kterému by nikdo nenaslouchal, anebo ho nikdo nesledoval? Veřejnoprávnost nemůže být synonymem nudy, "koženosti", neexistuje žádný důvod rezignovat na sledovanost, bagatelizovat její pokles a nepřát si její růst. Konkurovat soukromým médiím ovšem nelze tím, že se veřejnoprávní vysílání pokusí napodobit formát bulváru. To, co v komerčním médiu na první pohled může vypadat jako dobrý nápad, který je škoda nepřevzít, se pro veřejnoprávní médium snadno může stát nepříjemnou pastí. Je nutné si uvědomit, že smyslem všech těch upoutávek, podkresů, znělek, jinglů, a selektorem vybíraných hitů, které zná devět lidí z deseti, je zaprvé zakrýt to, co ve vysílání privátních médií chybí, neboť na to nejsou peníze, a za druhé minimalizovat riziko, že se vysílaní rozejde s většinovým vkusem. Vysílaný program má v komerčním médiu funkci obalu na reklamní spot. Čeho je třeba se vyvarovat je "tune out factor", zavdání příčiny k tomu, aby posluchač či divák přeladil na jinou stanici. Tím totiž vypadne z "balíku", který médium prodává inzerentovi a za odvysílání jeho reklamy pak méně utrží.

Pokud se veřejnoprávní média v rozumné míře inspirují zvukovou či obrazovou grafikou privátních stanic, není to ke škodě. Problém nastává tehdy, když se v boji o diváka inspirují vysíláním, do kterého komerční stanice balí reklamu. To je nejlepší cesta jak ztratit tvář. Konkurenční výhody veřejnoprávní stanice jsou zjevné: Větší objem prostředků na program, menší závislost na tom "co lidé chtějí vidět" a tím pádem šance sledovat témata, která jsou z hlediska  společnosti podstatná. Veřejnoprávní média jsou ušetřena nutnosti šokovat a bavit, zprávy mohou doopravdy přinášet, nikoli jejich vysílání pouze předstírat. Místo kopírování veřejného mínění má veřejnoprávní médium v popisu práce toto mínění nepřímo vytvářet: Nikoli manipulací většiny, ale tím, že poskytne bohatý a korektní informační servis lidem, kteří tuto službu nemohou očekávat od konformního "pohodového" privátu. Konkurenční výhodou veřejnoprávní stanice je její nezávislost: Na inzerentech, na politicích, na pokleslém vkusu. Zatímco komerční stanice je odsouzena k servilnosti, veřejnoprávní se těší možnosti svéprávně komunikovat se svéprávným občanem. Ten má z vysílání cítit, že není součástí žádného "balíku". Tudy vede cesta k atraktivnosti médií veřejné služby. V moři komerce být ostrovem zdravého rozumu a uměřeného vkusu. Nabízet zboží, které komerční konkurence nevede.