PONDĚLÍ 1.10.2001
Téma:"Je internetová žurnalistiska jiná?"
 
TÉMA
ZPRAVODAJSTVÍ
ROZHOVOR
PRÁVO & MÉDIA
ETIKA & MÉDIA
JAZYK & MÉDIA
RECENZE
LITERÁRKY
KALENDÁŘ
VOLNÁ TRIBUNA
ARCHIV TÉMAT
TÉMA
Je internetová žurnalistika jiná než ostatní?
Petr Kopecký, ČT 1.10.2001

Je internetová žurnalistika jiná než ostatní? V jednom hledisku určitě-může mít okamžitou zpětnou vazbu. A navíc neomezenou na jedné publikum nebo jedinou zemi. Internetový novinář je tedy pod mnohem přímější kontrolou než tištěná nebo elektronická média.

Když Ondřej Neff (Neviditelný pes) napíše, že soudržnost NATO musíme udržet, napíše mu  Hank Ross z USA, že to je "dobrej ftip", protože za soudržnost NATO by nedal ani suchou švestku.  Když se Ladislav Jakl (Neviditelný pes) ostře postaví za potrestání teroristů  a proti úvahám o jejich  motivech (nehumánnost současné civilizace), dozví se vzápětí, že má "černobílé a debilní vidění světa", ale také že má "naprostou pravdu a nemá se nechat nasrat ani otrávit".  Pokud Jan Čulík v Britských listech napíše, že server Vlajka.cz je fašistický, musí počítat s tím, že se jeho tvůrci ozvou a budou bránit. Je už potom na autorovi, jestli se pustí do debaty a bude hledat argumenty nebo si bude prostě stát za svým tvrzením. Nepotřebuje se totiž nijak obhajovat, internet je naprosto svobodné médium - to je další rys internetové žurnalistiky. Kromě obchodu s dětskou pornografií nebo podpory fašismu či terorismu nebrání šíření žádných názorů, ať jsou už někomu příjemné či ne.

Novinář - autor se tak dostává  do méně výlučné pozice než v jiných médiích. Na internetu může být autorem kdokoliv a kdykoliv - pokud ne na stránce, kterou chce třeba kritizovat, může se zvěčnit jinde nebo si dokonce zřídit stránku vlastní. Tento proces nemá prakticky žádné omezení, snad jen časové.
Internet umožňuje okamžité šíření jak písemných informací, tak ale i fotografií a videa. To umožňuje stále zajímavější využití techniky k on-line zpravodajství, které v mnohém konkuruje zatím asi nejpohotovějšímu rádiu nebo přímým přenosům televize. Jen profesionální novináři nebo redakce ale mají běžný přístup k některým technickým prostředkům (digitální fotoaparáty či kamery, videotelefony) a k okamžitým informacím (ať placený přístup nebo prostě vyhledaný volný, ale praxí ověřený). Proto budou asi stále existovat specializované "kanály", které budou připravovat profesionální informační servis  a šetřit tak čas běžným zájemcům o informace ať všeobecné nebo specializované. Na druhou stranu např. ve vývoji softwaru nebo distribuci hudby je jednou z cest prodej zdarma, ale platby za servis, zpracování a další přidružené služby. Podobně se může publicistika stále víc stávat věcí jednotlivců, kteří budou nejen příjemci a popř. komentátory informací, ale také přímo autory. Příkladem mohou být různé osobní stránky např. s fotoreportážemi ze soukromých akcí. Tak se mohou lidé na různých koncích světa dovídat o životě jiných, který by pro "velká" média nebyl téměř rozlišitelný.

To je vůbec jeden z trendů, kterým bude žurnalistika asi čím dál více ovlivňována-větší, nejlépe přímá komunikace se čtenáři, posluchači a diváky. Trendem  budoucnosti pak bude interaktivita, kdy si samo publikum bude  určovat, na co se má obsah toho kterého média zaměřit. To se nebude týkat už jen internetu, ale s technickým rozvojem(např.digitalizací televize i rádií, ozvučení novin apod.) také dalších formátů. Práce všech novinářů se tak bude přibližovat těm internetovým, kteří tak v jistém smyslu mohou být považováni za průkopníky nové novinařiny.

Petr Kopecký, ČT

  Tisk