Jakkoli největší chybou při posuzování čehokoli jsou paušální zobecnění, minimálně dvě si úvodem neodpustím. Internet jako mladé médium vstoupil na půdu žurnalistiky jako projekt generační. Někde v pozadí jako by člověk slyšel "nevěř nikomu nad dvacet (třicet)". Specifika "počítačové" komunikace, především interaktivitu, svobodu a bezprostřednost ovšem internetová komunita uchopila způsobem, který dává za pravdu výroku, že "muž do čtyřicítky nemá prakticky žádnou cenu". (Rovnou se omlouvám lidem, kteří si tuto generalizacu nezaslouží).

Internetová žurnalistika je obecně spíše svévolná, než svobodná. Především diskuse k různým tématům jsou překvapivě povrchní, nekvalifikované, hašteřivé. Jazyku chybí styl, myšlence noblesa. Text, který se rodí on-line, asi ani nemůže mít jinou než on-line hodnotu. Překvapivě se pak diskuse v prostředí Internetu (globálního média!) hemží radikálními, xenofobními a rasistickými postoji, které pozoruhodně korespondují s tím, co do rozhlasových besed na podobná témata telefonují anonymní posluchači. Potud má veřejná internetová komunikace sociologickou hodnotu - úspěšně boří mýtus o obecné vzdělanosti, vyvrací nepatřičné iluze o stavu společnosti. Zda internet může být i něčím jiným než zrcadlem, zda se stane médiem schopným společenskou debatu kultivovat, zda je schopen vedle šíření informací šířit i demokratický duch - to jsou otázky, na které dnes při nejlepší vůli nemohu říct nic jiného, než že sotva.
Co v internetové žurnalistice snese přísnější kritérium, jsou příspěvky autorů odchovaných tištěnými médii. Internet má schopnost profesionální žurnalistiku prezentovat. Zatím ji ale pouze výjimečně dokáže produkovat.

Ivan Hoffman, ČRO