Je internetová žurnalistika jiná než ta "ne-internetová" nebo "před-internetová"? No zdali! Samozřejmě, že je.

"Internetová žurnalistika" (respektive "žurnalistický výkon určený pro internet") je povrchnější, svůdnější, a rychlejší než to, co novináři dávají dohromady "jinde". A je taky mladá - třeba iDNES, nyní mohutný zpravodajský server a přední tuzemský portál, spatřil světlo světa v lednu 1998. Tehdy měl rovné dva zaměstnance.

Novinářské snažení na webu pochopitelně není samo o sobě horší nebo lepší než snažení v papírových novinách, v rádiu a v televizi. Ty dobré a špatné vlastnosti, které novinářům nabízí internet, ale v jiných médiích buď neexistují, nebo se nedají tak snadno využít. "Internet" může být a je románem, filmem, televizí, rádiem, časopisem, novinami a telegrafní tiskovou agenturou - tím vším může být a bývá skvěle i mizerně.

"Povrchnější, svůdnější, rychlejší"? Snad jsou to tři rozdíly, skrze které se dá internetové novinářství pojmenovat.

Povrchnější: To je vlastně spíš pocit čtenáře, než skutečný vnitřní rys internetových článků. Už samotné čtení z obrazovky počítače, navozuje povrchnost - na monitor se nedá dívat tak jako na stránku novin nebo časopisu, je to "práce". Jakýsi tik nás nutí klapat do klávesnice nebo do myši, písmenek bývá moc a jsou malá, proto je důležité upoutat nás něčím velkým na první obrazovce (je to důležitější než u první stránky novin), a tak dále.

Povrchnost souvisí i s lehkostí, s jakou se dá cokoli, co připraví internetový novinář, změnit - co před pěti minutami napíše, může za deset minut smazat a jako by to nikdy nebylo. Psané slovo na síti je svým způsobem povrchnější než mluvené slovo v rádiu a v televizi, natož než slovo "papírových" článků.

Svůdnější: To jsou technické možnosti a jejich kombinace (odkazování stránek, obraz, zvuk, animace...). A to je i takřka neomezený rozsah žurnalistických útvarů. Grafomany, co se nestydí, dokáže internet svést okamžitě. Největší problém internetové žurnalistiky - chabě utříděné myriády informačních písmen a obrázků, ze kterých bolí hlava.

Rychlejší: Pro toho, kdo má přístup k internetu, je "americká" rychlost tím největším lákadlem. (Já se například rád "dívám" na www.nhl.com, kde jsou vteřinu po vteřině aktualizované zápisy ze zápasů NHL, které se zrovna hrají: kdo a kdy z kterého místa vystřelil, kdo koho srazil k ledu, a podobně. Je to lepší než české "S mikrofonem za hokejem", zejména pro blázny do sportovních statistik.)
Důležitá otázka: K čemu je vlastně taková rychlost zapotřebí?

Internetová žurnalistika je... nespoutanější. Díky internetu můžete mluvit s celým světem a zároveň netušit, co se děje u vás v ulici. Takže, víc než kdy dřív je to na vás, čtenáři!

Jan Lipold, Týden