Ze zpracování některých publicistických pořadů či reportáží lze získat dojem, že soukromí podnikatelé jsou povinni poskytovat novinářům odpovědi na otázky týkající se jejich podnikatelské činnosti a pokud je neposkytnou chovají se protiprávně. Existuje předpis, který by takovou povinnost zakotvoval?
Povinnost poskytovat informace upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Povinným subjektem, který má podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace, však není kdokoli. Jsou to pouze státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky a dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.
O informace podle tohoto zákona naopak může žádat kdokoli - jakákoli fyzická osoba a jakékoli právnická osoba, tedy nejen novináři či provozovatelé sdělovacích prostředků.
Jediným zvláštním předpisem, který do jisté míry upřednostňuje sdělovací prostředky (jako zprostředkovatele pro poskytování informací veřejnosti), je trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb. ve znění p.p.). Trestní řád v § 8a odst. 1 věta prvá stanoví, že orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací (pouze) sdělovacím prostředkům. I toto je však povinnost státních orgánů, nikoli soukromých osob.
Žádný obecný předpis, který by soukromým osobám ukládal povinnost poskytovat sdělovacím prostředkům či novinářům informace, není.
Ještě do dubna 2000, tedy do účinnosti nového tiskového zákona, byla součástí českého právního řádu (jako součást tiskového zákona č. 81/1966 Sb. ve znění p.p., v části IV), která upravovala součinnost státních orgánů a organizací vůči periodickému tisku, šlo však o úpravu ve své podstatě proklamativní, bez sankcí za porušení.
Poslední znění části IV tiskového zákona bylo toto:
§ 13
(1) Státní orgány a organizace, vědecké a kulturní instituce a hospodářské organizace jsou povinny poskytovat šéfredaktorům i ostatním redaktorům v rozsahu jejich pověření informace nezbytné pro pravdivé, včasné a všestranné informování veřejnosti nebo jim umožnit přístup k takovým informacím.
(2) Státní orgány a organizace, vědecké a kulturní instituce a hospodářské organizace odmítnou poskytnutí informace nebo přístup k ní, obsahuje-li
a) skutečnost tvořící předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství,
b) skutečnost, jejíž zveřejnění by prokazatelně mohlo poškodit zájmy státu nebo společnosti, nebo
c) skutečnost, jejíž zveřejnění je v rozporu se zásadami ochrany práv občanů.
§ 14
(1) Státní orgány a organizace, vědecké a kulturní instituce a hospodářské organizace jsou povinny zaujmout do jednoho měsíce stanovisko k důležitým společensky prospěšným návrhům, doporučením a podnětům a k závažné společenské kritice, které byly uveřejněny v periodickém tisku nebo v jiném hromadném informačním prostředku a na něž byly šéfredaktorem výslovně upozorněny.
(2) Šéfredaktor je povinen uveřejnit stanovisko státního orgánu, instituce nebo organizace ve vhodné formě a odpovídajícím rozsahu po vzájemné dohodě v periodickém tisku v jednom z nejbližších připravovaných vydání, v rozhlase a televizi v jednom z nejbližších obdobných vysílání, a to zpravidla do jednoho měsíce.
(3) Šéfredaktor je povinen uveřejnit způsobem uvedeným v odstavci 2 také stanovisko společenské organizace k důležitému společensky prospěšnému návrhu, doporučení nebo podnětu nebo k závažné společenské kritice, které byly uveřejněny v periodickém tisku nebo v jiném hromadném informačním prostředku, zejména ty, na něž byla společenská organizace šéfredaktorem výslovně upozorněna.
§ 15
(1) Státní orgány a vydavatelé úzce spolupracují ve věcech týkajících se zásadních otázek periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků se Svazem československých novinářů, na Slovensku se Svazem slovenských novinářů. Zejména
jsou povinni vyžadovat si jejich stanovisko k zásadním otázkám rozvoje periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků, jejich technického a hospodářského zabezpečení a k zásadním otázkám postavení redaktorů.
(2) Vzájemnou spoluprací vytvářejí státní orgány a vydavatelé podmínky pro úspěšný výkon novinářské práce redaktorů a napomáhají tak k tomu, aby svaz novinářů mohl podle svých stanov plnit své poslání.
Oproti původnímu znění z roku 1966 se tato úprava lišila pouze tím, že od března 1990 byl vypuštěn původní § 13 odst. 1 a od července 1999 § 13 odst. 3 (původně, před změnou z roku 1990, odst. 4)
Původní § 13 odst. 1 zněl:
Šéfredaktor i ostatní redaktoři úzce spolupracují při plnění svých úkolů se státními orgány a organizacemi, vědeckými a kulturními institucemi, hospodářskými, společenskými a jinými organizacemi. Tyto orgány a organizace využívají hromadných informačních prostředků v zájmu plnění svých úkolů a k rozvoji iniciativy a zvyšování účasti občanů na jejich plnění.
§ 13 odst. 3 (původně 4) zněl:
Orgány a organizace uvedené v odstavci 2 (míněno ve vztahu ke znění z roku 1966) mohou však poskytnout šéfredaktorům a ostatním redaktorům pro jejich vlastní informovanost i informace, které nejsou určeny k uveřejnění. Tyto informace nesmějí šéfredaktoři ani redaktoři zveřejnit.
S uvedenou problematikou souvisí otázka opačná: zda soukromé osoby, o kterých sdělovací prostředek hodlá zveřejnit informace, mají právo, se k takovému sdělení předem vyjádřit. Právo takovouto povinnost (stejně jako povinnost autorizace) neukládá (byť k některým informacím vyžaduje k zveřejnění souhlas), jiná věc je, že je to etické. Právo tuto věc řeší až následně. Za předpokladu, že uveřejněné skutkové údaje nejsou pravdivé nebo jsou pravdu zkreslující, může dotčená osoba požadovat uveřejnění odpovědi, popřípadě ochrany osobnosti. Pokud se však dotčená osoba předem vyjádří, a to souhlasně, pak vydavatel povinnost zveřejnit odpověď nemá a taktéž nebude odpovědný za případný zásah do osobnostních práv.
Veronika Křesťanová
