catering biurowy
Semináře a konference

Média a politici v České republice 12 let po převratu, (english version)

Uplynulo dvanáct let od převratu roku 1989, který odstranil zpuchřelou komunistickou totalitu. Tento odstup přináší na jedné straně polovinu generační periody - vzdělávání a orientace nových elit jsou v plném proudu. Časový odstup 12 let však současně znamená i několik legislativních period a opravňuje nás k hodnocení prvních kapitol transformace. Řada jevů, ke kterým dochází automaticky ve většině srovnatelných historických situací, umožňuje jakousi diagnózu. a naše téma - média - jako platforma, na které se v podstatě odehrává veškerý veřejný vývoj, je pro tuto diagnózu klíčovou oblastí. Během této periody se na mediální scéně České republiky letos odehrály tyto významnější události:
  1. Snaha o ovládnutí České televize, jejíž již několikátá kapitola začala volbou Jiřího Hodače generálním ředitelem koncem minulého roku. Protest proti blízkosti několika nových vedoucích činitelů mocenským strukturám neobsahoval pozitivní definici vlastní pozice (tj. představu "veřejnoprávnosti", roli novinářů tohoto média jako zástupce práva na informaci jeho konzumentů). Hnutí se unavilo (s čímž ve své mocichtivé kalkulaci jistě počítaly i politické elity) a dnes téměř nikdo hovoří o tom, že legislativní změny - jen zdánlivý úspěch jistě oprávněného hnutí - dovedly Českou televizi do ještě závislejší situace. Jednotlivé kontrolní a dozorčí kompetence jsou v jedné hierarchické linii a vždy stojí na špičce rozhodnutí politiků (poslanců parlamentu). I počet a politicky umožněná libovolnost politických zákroků - požadavky zpráv a odůvodnění kroků České televize v podstatě kdykoli a i z malicherných důvodů, atd. - stouply. Naopak:, v podstatě neexistuje normativní vymezení oblastí, do kterých by se politici míchat neměli. Tato kauza prozatím skončila nedávným zvolením prozatímního generálního ředitele Balvína podle nového zákona na šest let do pozice nového ředitele. Nutná opatření (restrukturalizace, úspory) se budou realizovat pod tlaky ze strany politiky i za neustálé nedůvěry veřejnosti.

  2. Nový bulvární deník Super, kterému není neprávem připisována blízkost k předsedovi parlamentu Václavu Klausovi, zavádí nový styl: Svoboda je v pojetí jeho novinářů viditelná v překračování etických limitů. Výslovně se při tom např. hovoří o informační či zpravodajské hodnotě fotografií političky Buzkové z jejího soukromí, v minimálním oblečení. V následné diskusi o přípustnosti takové novinařiny nedošlo k vytvoření jednotné názorové hladiny. a vyskytly se i rozdíly mezi úsudky ženskými a mužskými, jakoby právo pronásledované političky nebylo všeobecné. Karikatura o sexuální výkonnosti ministra Březiny byla naopak v soudním řízení shledána závadnou, ač skutková podstata vyplývala z jeho vlastních výpovědí v různých interview.

  3. Několika novými případy pokračovalo umírání regionálního tisku. Obzvláště na Moravě ztroskotalo hned několik deníků, mezi nimi Rovnost, noviny s více než stoletou tradicí. Tento vývoj posiluje kritizovaný pragocentrismus. V Literárních novinách (č. 44 z 31. října) však došlo k politováníhodnému hodnocení tohoto vývoje, který se dostal do argumentačních řetězců protiněmeckých výstupů. Zatímco noviny ztroskotaly na základě finanční neschopnosti svého managementu (popřípadě neúspěchu u publika, které se od určitého stylu regionální žurnalistiky odvrací), kritici tohoto vývoje hovoří o výlučně německém kapitálu (v jednotném čísle), který je touto asignací z českého pohledu považován za monopol, ač se jedná o dvě firmy, které jsou spolu v ostré konkurenci (Passauer Neue Presse a Rheinisch-Bergische Verlagsanstalt). Objevují se i výrazy jako "obal na reklamu", jako by bylo možné český regionální tisk vyjmout z celkového trendu hospodářského vývoje tištěných médií. Izolacionizmus, který se za tím skrývá, a také inscenovaný obrat pozornosti vůči zdánlivé německé dominanci, jsou nebezpečným základem dalšího vývoje země - ani jistě často nevhodné a necitlivé, či radikálně prospěchářské chování německých investorů tuto snahu o vyvolání nesnášenlivost neomlouvají. Kritika legislativy, která je pravdivou příčinou těchto jevů, se neobjevuje příliš často. Ta se totiž možností normativního vymezení podílu jednotlivých subjektů (tedy německých i jiných) na trhu příliš nezabývala, protože to odporovalo zabetonované ideologii neomezených tržních svobod, které "všechno vyřeší".

  4. Jako zatím poslední kauza se vynořila zamýšlená žaloba většiny členů vlády na týdenník Respekt, který jim vyčetl podporu korupčního prostředí v zemi. Ministři se cítili dotčeni paušálním ohodnocením článku Petra Holuba. Vláda je samozřejmě kolektivní orgán, který o svých činech dokonce hlasuje a ti ministři, kteří s její aktivitou nejsou srozuměni, odstupují (Mertlík). Podle vlastního předsevzetí ve vládním programu tato vláda svůj boj s korupcí opravdu prohrála, i když se asi dá říci, že v ní jsou členové, kteří se neobohatili. Podíl na zodpovědnosti mají i tak. Úmysl zničit kritické médium byl vysloven otevřeně a vyžaduje co nejostřejší reakci všech, kteří si uvědomují nebezpečí vlivu politiků na média. Bylo by třeba častěji poukazovat na okolnost, že instanční cesta nekončí u českých soudů, nýbrž u Soudního dvora ve Štrasburku. Reakce členů vlády může jen stěží být považována za to, za co se vydává. Ve zmíněné kauze porušení soukromí političky Buzkové se ministři - ani ti zodpovědní - narozdíl od svého domnělého utrpení kritikou nijak důkladně neprofilovali. Jistě není neoprávněné se domnívat, že taková hlasitá akce má spíše zakrývat aktivity jiného rázu.

  5. Nenápadně dochází k vyrovnávání legislativních linií v zákonech o médiích. V přípravě je zákon o Českém rozhlasu, který má být přizpůsoben zákonu o České televizi - o něm a jeho problematickém působení již byla řeč. Česká republika neplní v dostatečné míře přijatou povinnost monitorovat legislativní vývoj a jeho důsledky vůči Radě Evropy. Opakované dotazy ve Štrasburku potvrdily, že výstupy zodpovědného ministerstva jsou jen kusé. Bývalý místopředseda vlády Egon Lánský dokonce poslal jeden návrh zákona Evropské komisi do Bruselu, čímž způsobil podiv. V podstatě všechny politické strany ignorují závazky vyplývající z členství v Radě Evropy a v OBSE (ač se jedná o mezistátní smlouvy, které neporušují onu tak často diskutovanou suverenitu).

  6. Ochrana hospodářské soutěže, která je kodifikována v pravidlech WTO a EU na úrovni mezinárodně platného práva je zatím jediným mechanismem, který má dostatečné (a vládou nutně alespoň částečně respektované) sankční zázemí i v mediální oblasti. Tím působí i na mediální scénu, kde Česká republika prohrála v arbitrážním řízení proti Ronaldu Lauderovi, který byl vyšachován ze hry rozhodnutím licenční komise jako investor soukromého vysílače NOVA. Ovšem ministerský předseda při veřejných výstupech tyto výsledky arbitrážního řízení zlehčuje a odmítá poukazy na nedostatečnou bezpečnost zahraničních investic. Na okraji této zmínky je třeba připomenout ještě neprůhledná jednání, která nasvědčují snahám o privatizaci dalšího televizního kanálu cestou, která opět nemá dostatečnou veřejnou kontrolu. V posledních dnech došlo k zásahům policie, která se snaží prokázat přesuny majetku šéfa Novy Železného. Nedá se však vyloučit, že tyto akce jsou motivované špičkou státu, protože ministerský předseda Zeman chtěl pro svá jednání o investicích v USA alespoň náznakově cosi jako čistou vestu.
Jaká opatření by této politickými vlivy ohrožené mediální scéně pomohla? Česká republika potřebuje intenzivnější zapojení do evropských a světových kontextů. Prosazování pravidel, která již nyní platí, a to smluvními závazky státu s mezistátními organizacemi, by se mělo dostat více do středu pozornosti. a politická nestydatost, která spočívá v účelovém vyzdvihování suverenity státu a jejího ohrožení evropskou integrací, musí dostat na veřejnosti viditelnou vysvětlivku - dá se totiž podložit názor, že hlavní protagonisté "suverenity státu" ignorují suverenitu jeho občanů a jsou vedeni snahou o prodloužení vlastního mocenského působení. Ať se už jedná o privatizaci či vytváření rámce mediální činnosti, jsou tyto mocenské snahy viditelné a nebezpečné nejen pro média a novináře, nýbrž i pro ty, kteří jsou v ohledu svého práva na informaci na média odkázáni - pro občany.

a recept pro novináře? Stačí pohled na španělskou transformaci, kde požadavky nové garnitury Felipa Gonzálese na španělské novináře, kteří se jako on zúčastnili protifrankistické opozice, u sebevědomé novinářské scény neuspěly. Gonzáles se dostal do stejné pozice, jako čeští politici a označil jednou novináře slovy "gusanos goebbelianos" (goebbelsovští červi). Novinářská scéna se spojila přes všechny hranice politických směrů a ohlásila se publikací, která se jmenovala "Contra el poder" (Proti moci). Médii odhalení pachatelé různých skandálních činů z garnitury vládě blízké se dostali do vězení a v odstupu jedné generace od smrti Francisca Franca politicky skončil i Felipe Gonzáles. Jeho styl vlády nazvali novináři s něžnou ironií "Felipismus". Česká transformace dospěje k prvnímu posttotalitnímu generačnímu přelomu zhruba v roce 2008.

Jaroslav Šonka
Praha, 8. listopadu 2001